Hubnutí při postižení

Úvodní stranaKategorie dotazu: Fitness a wellnessHubnutí při postižení
Anonymní zeptal se před 4 roky

Zůstal jsem po úraze na vozíčkář. Jenže moje postižení není ze sportu, ale z autonehody. Já jsem celý život necvičil, takže tenhle blbej handicap jsem zahájil tlustý. Jak mám začít s cvičením, nechci to nazývat sport. Co nějaká dieta? Poradil by mně doktor Leoš Středa? Vím, že se lidmi s hendikepem zabývá.

2 Odpovědi
Leoš Středa Personál odpověděl 4 roky ago

Pokusím se shrnout zásady. Uvidíte z nich, že je třeba se přeorientovat směrem ke sportu. Mí pacienti a žáci jsou postižení mentálně, to je jiná kategorie handicapu. I ti se však zapojují do speciálních olympiád, aby sportovali soutěžně a soutěžní sport je to, co vám doporučím. Nemusí jít o paralympiádu.

Sedět na vozíčku bez fyzické aktivity přináší rizko druhotných zdravotníích problémů, lékařské statistiky uvádějí v popředí: astma, rakovinu, onemocnění srdečních cév a riziko infarktu myokardu, diabetes, deprese, vysoký krevní tlak, ale také riziko mrtvice nebo srdečního selhání.

Cvičení je nesmírně důležité, pokud máte zdravotní postižení. Brání prohlubování vašeho stvu po úraze a brání vzniku výše uvedených komplikací. Dobrý cvičební program by měl být:  aerobní, zahrnovat odporová cvičení a cvičení na ohebnost. Aerobní cvičení byste  měl provádět většinu dní v týdnu po dobu 30 minut. Intenzita by měla narůstat postupně. Doplňte to i o posilování všech svalových skupin, to aspoŇ 2x týdně a denně můžete přidávat i viky na ohebnost. Je třeba poznamenat, že většina cvičení může být změněna tak, aby se vešla na invalidního vozíku.Ale s vozíkem se dá i tančit, ve škole Euroinstitut pořádá taneční kurzy pro vozíčkáře pan doktor Veleta.

Ve výživě jsou nezastupitelné mléko, ovoce, zelenina a celozrnné výrobky. Už v roce 2005 uvedl Americký lékařský žurnál pro medicínu studii, kterádospěla k závěru, že příjem zdravých potravin, jako je mléko, ovoce a zelenina, pomohl snížit funkční omezení u osob s postižením.

Já vím, že toto jsou jen obecné rady. Za praxí se už musíte vydat, nejprve asi do Svazu tělesně postižených, odkud vás už nasměrují.

Kateřina Cajthamlová Personál odpověděl 10 měsíci ago

Jen trochu zaoponuji: část tělesně postižených, kteří jsou upoutáni na vozík, se nedostane pořádně do žádné pravidelné péče nikoho. Je obtížné někam se dostat. A vozíčkáři věci raději řeší tedy podomácku.
První, co by postižený měl udělat,  uvědomit si, že i u něj platí základní pravidlo: obezita je nikoli jenom příznak, ale nemoc. A je s ní třeba jít k lékaři. To je první a nejzásadnější rozhodnutí. Jakým způsobem bude v ordinaci postižený pacient změřen, zvážen, monitorován a tak dále, záleží zejména na tom, jak je sám pohyblivý. Proto je velmi dobré, pokud není příliš pohyblivý nebo si moc nevěří, ať si s sebou vezme nějaké přátele, kteří by mu v tom celém pomohli.
Další, co je hodně důležité, je pravidelnost. Ta je důležitá i u lidí, kteří nejsou upoutáni na vozík, ale mají svůj nějaký „vnucený režim“. Pravidelnost jednak přináší pocit určitého bezpečí, určitý stereotyp, na který znevýhodnění lidé snadno zvyknou a může jim zjednodušit jejich každodenní situaci. Navíc jde o denní program, o denní náplň. To je důležité zejména u těch, kteří se na vozíku ocitli akutně. Denní program brání rozvoji psychických trápení, onemocnění nebo i případně situační deprese.
Co se týče otázky, co by člověk na vozíku měl jíst jinak: nepotřebuje takové množství bílkovin vzhledem k tomu, že vlastně většinou funguje svalovina jenom horní poloviny těla. Proto bílkovin nemusí mít mnoho. Je to i proto, že lidé na vozíku někdy mají tendenci k ledvinnovým kamenům (méně močí, protože méně pijí, aby neměli obtíže spojené s přesunem na toaletu). Omezit je třeba i tuky, ne je  však úplně vylučovat: svalstvo vozíčkářů atrofuje a tuková vrstva  okolo svalů musí být  zachována. Jako vzorový jídelníček bych doporučila jakousi semivegetariánskou stravu. 
Cvičit na vozíku lze. Je to cvičení především horní poloviny těla, mohu posilovat zádové svaly, podle typu postižení někteří i břišní svaly. Rozhodně mohou formovat svaly horních končetin, to se také hodí na to, aby vozíčkáři byli dostatečně samostatní, soběstační. Mobilizovat krční páteř se rovněž vyplatí. Nikoli výrazné silové aktivity, ale upřednostnit mírné tonizační posilovací aktivity. A další, na co by lidé na vozíku neměli zapomínat, jsou dechová cvičení. Tak mohou výrazným způsobem zlepšit vlastně celkovou pohodu i efektivitu metabolismu.